Sugar Johnson

9. dubna 2015 v 17:48 | The Riddler |  Women


Galerie


Popis:
U Sugar vás asi nejvíce zaujmou oči. Tedy, uvedeno na pravou míru, jejich barva. Záleží totiž, z jakého úhlu se na ni díváte. Někdy jsou její oči spíš modré, někdy spíš zelené. Opravdu záleží na úhlu pohledu a také na sluníčku. Má dokonalou pleť, tedy až téměř neviditelnou jizvičku u levého koutku úst. Je tak nenápadná, že ji lidé považují za typickou vrásku kolem úst, ale na pravé straně tak výrazná není, takže kdo by to opravdu zkoumal, nakonec by existenci té jizvy potvrdil. Tu má už z dětství, kdy po ní opilá starší sestra hodila láhev, aby ji vyhnala z pokoje. Neuhodli byste, kolik z takové malé ranky vyteklo krve a jaké z toho doma bylo haló. Kate, Sugařina sestra, potom měsíc nesměla opustit dům a musela se o sedmiletou Sugar starat. Sugar je krásnou mladou dívkou se štíhlou postavou a dlouhými vlnitými blond vlasy, které jí splývají až do půli zad.
Často ji spatříte ověšenou různými náramky, nebo jste ji tak alespoň mohli vídat, než vypukla tahle všechna hrůza kolem. Teď už většinu náramků zahazuje po cestě, neboť na šperky umazané od krve Chodců si příliš nepotrpí. Vždycky se oblékala hlavně pohodlně. Ne, že by se nedívala na módní pořady a nekupovala drahé časopisy s fotkami přímo z přehlídkových mol, v tomhle byla jako každá jiná holka, ale sama nikdy moc v nabíraných šatičkách a krajkových tílkách nechodila. To si spíš vzala džíny a tričko, a právě tak byla oblečena i na začátku konce světa. Obyčejné světle šedé tričko s krátkým rukávem a tmavě modré džíny, to vše doplněno teniskami. Na pravém zápěstí dva černé náramky z časopisu pro mládež a stříbrné náramkové hodinky.

Vlastnosti:
Sugar byla vždy spíše introvertní typ člověka. Neumí sama navazovat rozhovory, i když v případě největší nutnosti by to zvládla, ale ona má prostě pocit, že ke svému životu lidi nepotřebuje. Nikdy neměla moc přátel a měla jen jednoho jediného partnera, pokud se tak Danny vůbec dal nazvat, ale asi ano. Ona hochy prostě moc nezajímala, ač je krásná, nikdo o ní nic moc nevěděl, když o ničem s nikým nemluvila, a tak nikdo neměl důvod ji poznat. Samozřejmě, že jako každá dospívající dívka, i ona snila o velké lásce a o princi na bílém koni, ale nehledala. Jen si představovala, jak ji jednoho dne osloví krásný kluk a pozve ji třeba na kafe… Ale nikdy se to nestalo, ani když nastoupila do práce.
Naučila se často zavírat u knížek a DVD přehrávače a byla šťastná. S romány v rukou a s Gerrym Butlerem ve filmu "P. S. Miluji tě" byla spokojená, byla sama sebou. Večer usínala s plyšovým medvídkem, kterému se slzičkami v očích šeptala touhu po společnosti. Ale po smrti sestry byla sama. Měla maminku a tatínka, ale ti se se ztrátou Kate, která zemřela na rakovinu plic, nikdy nedokázali smířit a neprávem z její smrti vinili Sugar, takže ji snášeli, ale nijak příliš se o ni nestarali. Právě proto si taky našla práci už vedle školy, protože rodiče oznámili, že když už je dost stará na to, aby jí mohly být svěřeny peníze, nebudou ji živit. Dokázala se s tím nějak smířit a nedělala rodičům problémy. Chápala jejich bolest nad ztrátou dcery. Vždyť i jí chyběla starší sestřička.

Historie:
16. října, 1993
Tolik shonu! Tolik návštěv, tolik neznámých tváří! Každý ji chtěl poznat, každý se nad ní skláněl a vzdychal nad její krásou. Katherine si přinesla domů svoji novou dcerušku. O jedenáctiletou Kate se teď nikdo nezajímal, Sugar byla novinka, hvězda těchto dní. Znamenala pro každého všechno, nešlo tu krásku s modrýma očkama nemilovat. Byla to Sugar, malá sladká Sugar. Ani Kate, věčně žárlivý a vztekající se tvoreček, neodolala pokušení mít ji celý den v náruči. Byla jí okouzlena.

8. května, 2008
Všichni na sobě měli černé oblečení, všichni plakali nad otevřenou rakví, kde ležela mladá žena. Vlasy měla obarvené na hnědo, byla trochu silnější postavy, a co bylo hlavní, byla mrtvá. Zemřela na rakovinu plic. Možná by doktoři přišli na to, jak ji zachránit, třeba transplantací, ale nikdo ani nevěděl, že je nemocná. Tedy, Kate to věděla, ale rozvedla se právě a byla toho názoru, že už není pro co žít, takže odmítla léčbu. Vlastně se zabila sama. Sugar, mladší zrcadlový odraz své sestry, akorát se světlými vlasy, přišla až k rakvi a položila ženě na hruď kytici bílých růží, které smáčela slzami.
"Mám tě ráda," zašeptala jen. "Nikdy na tebe nezapomenu."
Patnáctiletá dívka toho dne přišla o všechno, co kdy měla. Přišla o sestru, kterou milovala víc, než svůj vlastní život. Přišla o jedinou společnost a kamarádku, jakou kdy poznala. Přišla o rodinu. O všechno.

20. října, 2011
"Rozumíte všemu, co jsem vám ukázala, drahoušku?" ptala se postarší dáma v umaštěné zástěře, když už Sugar podávala pracovní oblečení.
Dívka jen přikývla a všechno převzala. Nastupovala dnes do nové práce, bude dělat servírku a pomocnou sílu v restauraci a byla za to vděčná. Plat je malý, ale ze školy stejně plánuje odejít a byt si hledat nemusí. I když máma s tátou řekli, že jí nebudou živit jídlem a nebude od nich dostávat žádné kapesné, pořád u nich ještě alespoň mohla přespávat, takže se nemusela bát o střechu nad hlavou a na jídlo jí peníze z restaurace vydrží. Navíc dokonce i připočítávali k platu dyška, takže pokud budou lidé hodní, bude to člověku akorát tak k dobru. Kdykoliv nad tím takhle přemýšlela, musela se usmívat.
Začala okamžitě s prací. Všechno jí bylo ukázáno a tak nebylo, v čem by v první chvíli měla tápat. Byla pracovitá a tohle ji bavilo. Už od prvního dne ji chválili.

28. ledna 2014
"Sugar, uteč!" křičel Danny, který se právě bránil proti jednomu z těch tupců sekáčkem na maso, který držel právě v ruce, když připravoval steaky na večerní akci pro boháče, kteří si pro svůj rej vybrali právě restauraci Na Rohu, kde Sugar pracovala.
Sugar jen vyděšeně přihlížela, nebyla schopná otočit se a utéct, jak jí říkal Danny. Ne, nechtěla tam svého kolegu nechat. Navíc, jeho čokoládově hnědé oči ji fascinovaly, byla do něj tak trochu zamilovaná a on se o ni vždy tak hezky staral, že věřila, že by mezi nimi mohlo něco být. Místo toho, aby poslechla, čapla dlouhou vidlici na drůbež a rozběhla se Dannymu proti potvorám pomoci. Zabili jich šest, než ji Danny chytil za paži a dali se na útěk do ulic. Neměli tušení, že tohle je jen začátek.

8. února 2015
"Nechoď s nimi," prosila smutně Sugar, schoulená v Dannyho náruči.
Vtiskl jí něžný polibek na měkké rty a pohladil ji po tváři, pozoroval ji smutnýma očima a pak si povzdychl, než se zvedl ze starého gauče v obytné části čerpací stanice v Maconu. Byli tu lidi, už ani nedoufali, že by se s nimi kdy setkali, a nakonec tu byli, živí lidé, ale už nebyli tak hodní a milí, jako lidé bývávali. Ano, říkali, že když bude Danny ochotný zanechat svoji nejbližší osobu na cestě přidat se k nim, nechají ji naživu a dají jí dokonce čtvrtinu zásob.
"Musím jít, cukříku," řekl a smutně se na ni usmál. "Dělám to proto, abys přežila."
"K čemu to bude, přežít, když se mnou nebudeš?"
"Zachráníš tenhle posranej svět."

12. března 2015
Právě se probila skupinkou pěti Chodců. Vidlici na drůbež dosud pevně svírala v ruce. Zhluboka dýchala a rozhlížela se, jestli neuvidí ještě nějakého mrtvého, ale ne, postarala se o všechny. Unaveně uklidila svoji zbraň za pásek, sebrala ze země kanystry s benzínem a s funěním je dostala k autu. Nalila benzín do nádrže a to, co zbylo, schovala do kufru. Usedla za volant a nastartovala. Auto, co jí skupina Franka Warnera nechala, se jí hodilo. Byl to skvělý dopravní prostředek. Navíc, stejně měla pořád pocit, že to auto zná, a po tom, co před týdnem našla ty Katiny klíčem vyryté obrázky na palubní desce auta, si už byla jistá. Tohle auto ukradl Frank jejím rodičům, takže to pro ni ani nebylo nic neznámého.
Dupla na pedál a vyrazila pryč z města, dál do volné přírody Georgie. Věděla jen jedno: Musí pryč.

Majetek:
-Krémové Lamborghini Gallardo LP550-2 Spyder bez střechy
-Klíčky od auta
-Tmavě hnědý batůžek, obsahující nějaké ty věci k přežití, které si vzala z restaurace, domova nebo po cestě (kapesní nůž, zásoba sirek, které sbírala všude, kde na ně přišla, dvě velké pet lahve s vodou, čtyři krabičky pevného lihu, hořáček z plechovky, který jí daroval Danny, tuhle vymoženost často brával na festivaly a teď to konečně našlo opravdové využití, malé fotoalbum rodiny, kde se dá najít i několik fotek z restaurace Na Rohu, tenoučká kniha P. S. Miluji tě, kdyby se náhodou někdy nudila, a nějaké energetické sušenky ze samoobsluh)
-Vidlice na drůbež z restaurace Na Rohu, i když dneska už se opravdu nepoužívá na kuřata
-Stříbrný křížek zavěšený za řetízek na poutku od džín
-Stříbrný medailonek na krku, obsahující obrázek Ježíše Krista, alespoň jedna malá připomínka toho, v koho věřila, i když teď se její víra poněkud vytrácí, protože je toho názoru, že kdyby Bůh opravdu existoval, v tomhle by lidi nenechal

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama