Nicholas Wynne

5. dubna 2015 v 14:58 | The Riddler |  Men


Galerie


Popis:

Nick je jistě jeden z těch prostorově náročnějších chlapů, ovšem, po té, řekněme, lepší stránce. Ty roky, v jejichž průběhu se rozhodně neflákal, se poznají i takovou dobu po začátku apokalypsy, a jistě s ním ještě nějaký čas zůstanou.
Je vysoký, jistě něco přes sto devadesát centimetrů. Hnědé vlasy si už od svého odstupu s armády udržuje celkem nakrátko, a to i nyní, jen s tím rozdílem, že jsou téměř vždy mastné a špinavé. Nemá šanci holit se každý den, takže povětšinou je u něj patrné několika denní, snad i týdenní, strniště, když už ne rovnou hezký náběh na plnovous. Hnědozelené oči jiskří pokaždé, když v úsměvu odhalí řady perfektně rovných zubů, ovšem neděje se tak příliš často. S úsměvem šetří, kde se dá, zachovává si spíše chladnou, nečitelnou tvář. Jeho věk se na něm začíná už jistým způsobem podepisovat, vrásek na tváři by se už nezbavil a ani stále přibývající šediny ve vlasech a vousech neschová.
Snaží se měnit oblečení při každé příležitosti, která se naskytne, a protože se jich moc nenaskýtá, snaží se o to momentálně. V jarním období jej pravděpodobně spatříte ve volných džínech, které příliš nezamezují jeho pohybu, nějakém tmavém triku, černé mikině s kapucí, kterou s sebou nosí už několik týdnů, a maskáčové bundě s několika kapsami na pár potřebných věcí. Co se bot týče, spoléhá se na klasiku - vysoké vojenské Magnumy, které si vzal při své poslední zastávce v opuštěném obchoďáku, v jakémsi Army shopu. Na levém prsteníčku má stříbrný snubní prsten, jeden z mála předmětů, na kterých velmi lpí.

Vlastnosti:

Nick je vlastně milý člověk, ale být milý, to mu dnes příliš nepomůže. Povětšinou vystupuje chladně, profesionálně, dalo by se říct. Jen těžko věří cizincům, na jejich otázky zpravidla odpovídá vyhýbavě, a není úplně nejlehčí si jeho důvěru získat. Často se chová ještě o stupeň hůře, než by vůbec chtěl, ale je to způsob jeho obrany před zradou. První týden s ním vydrží jen málokdo.
Smysl pro spravedlnosti a hrdinství, přestože sám moc dobře ví, že hřbitovy jsou hrdinů plné, se nezapře. Když ví, že může, a že se při tom, pravděpodobně, nezabije sám, pomůže cizinci, když to potřebuje, a o to víc se snaží, když dotyčného zná. Nenechal by bezmocného člověka napospas jeho vlastnímu osudu, a i když si po celou dobu nadává, je ochotný najít pro dotyčného bezpečnější místo. Přesto však raději cestuje sám a drží se vlastních cílů.
Při útocích si dá tu práci s vymýšlením nejlepší taktiky. Zbytečně neriskuje a využívá všeho i všech, co má po ruce (nikdy by však nikoho neposlal na jistou smrt). Je zručný jak v boji na blízko, obrněný maximálně nožem, tak v boji s desítkami střelných zbraní, včetně těch na dlouhou vzdálenost. Jeho slabostí je ovšem hluk. Když se zrovna neohání pistolí, jeho minimálně osmdesát kilo tělesné váhy se také neumí chovat zrovna nejtišeji.

Historie:

Nick se narodil ve Woodstucku, malém městečku v Georgii, chudému páru. Jeho dětství vlastně nebylo nijak zajímavé - otec je opustil, když Nickovi byli tři, zanechal rodině šílené dluhy, které musela matka splácet za pomoci mizerných prací. Nick se už na základce připletl k pochybné partičce mladých feťáků, a kdo ví čeho ještě, takové to typické filmové klišé, jen trochu reálnější. Ovšem, tenhle opravdu špatný film získal happy end.
V maturitním ročníku na střední se Nick seznámil s Molly, o rok mladší studentkou, která se nově přistěhovala do města. Krásný, plavovlasý anděl s pomněnkově modrýma očima a tím nejkrásnějším úsměvem. Zamiloval se do ní už při první schůzce, a dovolil by si říct, že to samé platilo i pro Molly.
Po dokončení studia na střední jeden rok pracoval, čekal, než Molly odmaturuje, a oba dva si pak našli bydlení v Georgii. Takový ten typický, mladý pár, co vlastně nemá ani na to, aby se sám uživil. Nick se dal na studium, ze všech oborů si vybral zrovna pedagogiku. A víte co? Bavilo ho to. Chtěl učit děti, dospívající, chtěl jim předávat to, co zná a vidět, jak se ze ztracených případů stávají hvězdy jednadvacátého století. On byl taky přece ztracený případ, ne?
Oba dva pracovali, aby si vůbec mohli vydělat na živobytí, a především Mollyini rodiče, třebaže na tom také s penězi nebyli zrovna nejlépe, je finančně podporovali. Když Nick dostudoval, přestěhoval se pár zpět do Woodstucku, aby mohli být se svými rodinami, vzít se a žít konečně spokojený život.
Několik let se tak dařilo, dokud Mollyini rodiče nezemřeli při autonehodě, čímž zanechali své dceři veškeré své dluhy. A že jich bylo! Tolik, že neměli ani nejmenší šanci všechno splatit. Trvalo to dva roky, vedle učení si musel Nick vzít ještě jednu práci, stejně jako jeho žena. Začínali toho mát oba dva dost. A pak Molly zjistila, že čeká dítě.
Nebyla tu šance, že by mohli ze svých platů živit ještě malé dítě, když nebyli schopni uživit ani sebe. A tak se Nick rozhodl jít do armády. Molly jej prosila, ať to nedělá, že najdou jiný způsob, ale on se už dávno rozhodl.
Netrvalo dlouho, než byl jako součást těžké brigády přesunut do Íráku, centra dění. A vedl si dobře, a přestože jeho skromnost to jen nerada vytahuje, po konci své služby byl oceněn medailí cti.
Ve službě strávil tři roky, šest měsíců po jeho nástupu mu přišel dopis s fotografií novorozené holčičky: Rebecca Wynne, 2,9 kg, 47 cm. Takový drobek… Dodnes si pamatuje, jak plakal štěstím nad fotkou své dcery, jak se chlapi kolem smáli, poplácávali ho po zádech a gratulovali novopečenému tatínkovi.
Becky bylo přes dva a půl roku, když se Nick vrátil domů. Všechny dluhy splacené a dostatečný obnos peněz jim ještě zbyl na všechno ostatní. Těch několik zranění, která utrpěl, za to jistě stálo. A plakal znovu, když se malinké děvčátko vrhlo do náruče tatínkovi, kterého ještě sice neviděla, ale už o něm mnohé slyšela.
Netrvalo dlouho a Nick se vrátil zpět do práce. Tentokrát začal učit na střední škole, historii a literaturu, a tahle činnost ho už nepustila.
Žili šťastným, spokojeným životem. Malá rodinka měla pocit, že už svět nemůže být lepší, že se nic nemůže pokazit. Ale to byl omyl.
Byly to Beckyiny desáté narozeniny, na den přesně, když se všechno podělalo.

Když lidé ještě neměli ani tušení, co se děje, tvořili malé či větší skupinky. Wynneovi udělali to samé, společně s Nickovým dlouholetým přítelem, Davidem, a jeho manželkou, a ještě několika dalšími lidmi, se spojili, aby se mohli dostat z města pryč. Skupina čítala přesně dvanáct členů.
Dařilo se jim přežívat několik měsíců ve stále tom samém počtu. Aby ne, když měli na straně policistu a vojáka. Vždy se, na nějaký čas, usídlili v opuštěném domě, doplňovali zásoby, nezasvěcené trénovali k sebeobraně, a když se situace zdála nahnutá, vydali se opět na cesty. Vycházelo jim to tak až do zimy, plus mínus do konce roku.
Ale nemohlo to trvat věčně. Nacházeli se zrovna v nějakém městě poblíž Atlanty, pravděpodobně, žili zrovna v opuštěném skladišti, když jednou v noci zjistili, že se kolem nich potuluje dobrá stovka Chodců. A protože nebyli zrovna nejtišší, mrtvým došlo, že se uvnitř skladiště nejspíš skrývá chutná kořist. A začali se dovnitř, přes ztrouchnivělé dřevo a zničený plech, dobývat.
Měli sice obrovské auto, v jehož nádrži ještě nějaký ten benzín zbýval, ale to druhé bylo zcela nepojízdné. Za žádnou cenu se nemohli dostat pryč všichni. A tak Nick, David a jeden postarší muž, kterého nabrali dodatečně, cestou z Woodstocku, rozhodli pro jedinou možnost: Oni sami odlákají haldu Chodců, a poskytnou tak zbytku skupiny šanci k útěku.
Molly marně prosila svého muže, aby šel s nimi, že se něco vymyslí. Až komicky to připomínalo situaci před tím, než šel do armády. Ale když odešel do armády, za chvilku bylo zase všechno v pořádku. A tak to bude i teď. "Najdu vás," slíbil. "Přísahám, že vás najdu, co nejdřív to bude možný. A nepřestanu, dokud na vás nenarazím. Dobře?"
Pak už nezbývalo, než svou ženu i s dcerkou nechat za sebou a udělat vše pro to, aby odlákali pozornost. Mělo to alespoň jedno pozitivum - plán vyšel a zbytku skupiny se podařilo utéct.
Trojice se vydala dál, s jasným cílem najít je. Ale nedošli příliš daleko, než postaršího muže skolilo vyčerpání a stres, a srdeční infarkt jej zabil. Zhruba dva týdny poté se Davidovi nepodařilo utéct jednomu Chodci. Dodnes si Nick vyčítá, že neměl to srdce svého dlouholetého přítele zastřelit.
A tak mu nezbývalo, než se vydat na cesty sám. Bylo to tak nejlepší. Nevěděl sice, kam míří, ale narazil na několik skupin. Každému živému ukazoval fotku své ženy a malé Rebeccy, ale nikdo o nich nic nevěděl. Přesto neměl v plánu vzdát se. Stále nemá. Naopak, každé zavrtění hlavou, každé "měl by ses na to vykašlat, chlape", funguje jako impuls, aby pokračoval dál.
Když hledal, co zbylo v jednom opuštěném obchodním domě, narazil na děvče, jen o pár let starší, než jeho dcera. Kate se jmenovala, byla sama a očividně - neměla kam jít. Nedalo mu to, nemohl ji tam nechat. A tak, přestože toho později přeci jen trochu litoval, ji vzal s sebou. S tím, že jí dovede na první bezpečné místo, k první důvěryhodné skupině, a tam ji nechá, aby mohl pokračovat dál ve svém pátrání.

Majetek:

-Malý turistický batoh, do kterého se vejde až překvapivě hodně věcí, se spoustou kapsiček na vše potřebné
-Revolver Taurus + několik zásobníků
-Černý nůž Cold Steel Leatherneck + brousek
-Dvě láhve s vodou
-Několik konzerv s fazolemi nebo masem, instantní jídlo v sáčku, pár balíčků všemožných sladkostí a energetické tyčinky
-Dvě krabičky sirek
-Ešus a lžíce
-Několik obvazů
-Starou a šerednou tmavě růžovou deku
-Placatka s tvrdým alkoholem (používaná k dezinfekci, samozřejmě)
-Fotografie manželky a dcery
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama