Cornelia Stafford

6. dubna 2015 v 22:26 | The Riddler |  Women



Galerie

Popis:

Kdybyste ji viděli ještě před tímhle… Vším, na první pohled by vám Cornelia jistě přišla jako velmi elegantní dáma. Ovšem, opak je pravdou. I označení "dáma" naprosto odbočuje od toho, kým Cornelia je.
Na dámu si vždy jenom hrála, a přestože jí to sem tam i šlo, nikdy se tak necítila příliš svá. Měří něco přes metr sedmdesát´a jelikož se nikdy příliš necpala ani se neflákala, má hezkou, útlou a trochu šlachovitou postavu, na níž ženské rysy rozhodně nechybí. Její oválná tvář má ostře řezané rysy. Nikdy neměla ráda své vysoké čelo, zato na šedivá očka byla vždycky patřičně hrdá. V úsměvu vždy odhalí řady perfektně rovných, bílých zubů, takže vrásky kolem úst už jsou lehko přehlédnutelné. Hnědé vlasy se od vlhka někdy trochu vlní, ale jinak zůstávají rovné, jako špendlíky.
Zima konečně začíná vypadat, že se blíží ke konci, proto svou péřovou bundu zahodila. Dnes jí pravděpodobně uvidíte v šedivé flísové bundě nebo kdysi bílé mikině na zip. Má s sebou asi tři trička, všechna jednobarevná a tmavá, aby je mohla, v případě potřeby, vystřídat. Šílené maskáče vyměnila za postarší džíny a na nohou už nenosí nic jiného, než pořádné pevné pohorky. Sice jí dalo trochu práce, naučit se s nimi běhat, ale teď už vše zvládá levou zadní.
Má dvě tetování, jedno na rameni, draka, kterého si nechala vytetovat v sedmnácti od pouličního tatéra. Druhé je o něco zajímavější, sahá jí od zhruba poloviny předloktí až k zápěstí. Je to pírko, které si nechala vytetovat při své první návštěvě Amerických indiánů.

Vlastnosti:

Asi stojí za to zopakovat ještě jednou, že Cornelia je všechno, jen ne dáma.
Její povaha je velmi prudká. Mnohdy bývá nepříjemná, nevrle odsekává nebo odmítá mluvit úplně, a lehce se rozčílí, je protivná a ani sarkasmus se u ní nezapře. Svého chování ovšem mnohdy později lituje.
Pro ránu rozhodně nejde daleko, nehraje si na nějaké vyjednávání nebo varovné výstřely. Když něco potřebuje, dostane to, třeba i za použití síly, které má celkem dost. A když střílí, tak prostě střílí.
Je pro ni těžké někomu věřit, natož věřit naprostým cizincům. Je podezřívavá, a když se jí něco nelíbí, dá to patrně najevo. Přesto by svého společníka pravděpodobně nikdy nenechala na holičkách. Mnohdy se vrhá i do celkem riskantních situací, přestože jindy dělá vše proto, aby se jim vyhnula. Její chování se vlastně zcela odvíjí od dané situace.
Corny byla vždycky velmi silným kuřákem, už od začátku střední. A toho zlozvyku se jen tak nezbaví, jen ho musela trochu omezit. To samé platí i o alkoholu a lehkých drogách, s tím vším se stýkala velmi často. Ale nějak si nedokáže představit, co bude dělat, až si ani tu pitomou krabičku cigaret nesežene.
Vždycky byla celkem sportovní typ, takže je schopná uběhnout i delší vzdálenosti, vyšplhat se na skálu nebo jít celý den, bez delších přestávek. Od začátku apokalypsy se možnosti její obrany prohloubily o zkušenosti s malými i většími střelnými zbraněmi a, samozřejmě, schopnosti boje na blízko s nožem, nebo jen holýma rukama.

Historie:
:
Cornelia se narodila v Londýně, jako jediné dítě zcela obyčejné rodiny. Její otec pracoval v nějaké počítačové firmě, matka chodila prodávat do obchodu s oblečením, příležitostně brala malé role v divadle nebo komparz ve filmu.
Její matka si vždy přála stát se slavnou herečkou, ale neměla k tomu dostatečné vlohy. A tak se snažila si svůj sen splnit alespoň přes svou dceru. Corny byla už od dětství nucena chodit do dramatických kroužků, přestože jí hraní nikdy nebavilo. Ne, že by jí nešlo, třeba improvizaci naprosto milovala, ale spíše než hraní všemožných her ji bavilo jejich vymýšlení a psaní. Což bylo něco, co její matka nechápala.
Roky plynuly a Cornelia byla přijata na střední. Hraní už ji tuplem nebavilo, matku začínala nenávidět a otci to bylo všechno naprosto jedno. Takže, aby nemusela neustále poslouchat doma nepříjemné kvokání té otravné ženské, trávila doma co nejméně času. A tak není divu, že se zapletla na ulici hned s několika partičkami. Zloději, dealery a takovými těmi typickými městskými individui. Ale víte co? Bavilo jí to. Naučila se sebeobraně a dokonce jí i jednou za čas svěřili nějakou malou pistoli. Chodila s nimi dávat nechápavým mladíkům "co proto" a vyzvedávat zásilky fetu, taková ta typická práce pro mladou středoškolačku. Netrvalo dlouho, než se to doneslo matce, ale co s tím? Její pubertální dceři bylo všechno jedno.
Když zrovna nelítala po ulicích, psala. Měla talent zachytit pravdu a vytěžit ze všeho to nejlepší. Začínala se školními novinami, ale zanedlouho si jí vyhlédl šéfredaktor jednoho z Londýnských měsíčníků a tehdy sedmnáctileté druhačce nabídl práci v časopise.
A tak se Cornelia naprosto vykašlala na matčin sen a začala se věnovat snu svému vlastnímu. Žurnalistika jí totiž chytla natolik, že už jí nikdy nepustila. Po škole nemusela ani studovat, pracovní místo už měla, a šplhala se stále výš a výš. Nakonec časopis odsunula až na druhou příčku a začala se věnovat zpravodajství na BBC.
Hodně cestovala, poznávala ty nejzvláštnější lidi a nejkrásnější místa. Několikrát jezdila i na nebezpečná místa, pár týdnů se ujala role válečné zpravodajky. Byl to život, při kterém se nemusela na nic upnout. Nechtěla rodinu, manžela a děti, nechtěla poklidnou práci v kanceláři. Chtěla si užívat života naplno, objevovat, riskovat, zamilovávat se a lámat srdce, bavit se… A přesně to se jí splnilo.

Měla za sebou náročnou cestu, kdy se jí a jejímu štábu podařilo dostat se za hranice Severní Korei a několik týdnů tam pobývat. Všechno se ovšem zvrtlo a ona se vrátila zraněná a vyčerpaná. Proto její další cesta, o tři týdny později, byla pouze do Ameriky, konkrétně do Gerogie, kde se měla setkat s člověkem, kterému se podařilo z tábora v Severní Korei uprchnout.
Měla to být poklidná cesta, ale již druhý den jejího pobytu v malém hotelu v Atlantě se změnil v noční můru. Doteď má ve svém albu fotky pořízené v prvních dnech, kdy infekce zasáhla. Chtěla se vrátit domů, ale na to už bylo pozdě.
Přidala se ke skupině, která právě utíkala z Atlanty. Byli to převážně vysokoškolští studenti, ale pár starších se tam také našlo. První týdny přežívala s touhle skupinou, než se rozhodla, že musí najít způsob, jak se dostat zpět domů. Třebaže situace tam nebude o nic lepší…
Putovala několik dní sama, její zásoby jídla se úžily a kromě kapesního nože neměla žádnou zbraň. Navíc se nachladila, takže jí každým dnem třeštila hlava a zužovaly ji šílené horečky. V tomhle stavu ji našel jeden postarší muž. Neměla dostatek síly na to, aby mu vysvětlila, že jí žádná z těch věcí nehryzla, ale zkontroloval si sám, že je nezraněná, a konečně jí vzal k sobě.
Stejně jako ona, i Alaric, muž, který ji zachránil, cestoval sám. Podle všeho měl rodinu, ale rozdělili se už před několika týdny. Nevěřila mu. Jeho rodina byla, pravděpodobně, mrtvá. Jen o tom nechtěl mluvit.
Alaric jí hodně pomohl. Sdělil jí informace o chodcích, všechno, co věděl, a že toho bylo dost, o čem neměla ani ponětí. Naučil jí používat zbraně, prohloubil její grif s těmi malými a věnoval jí velký lovecký nůž. Strávili spolu několik měsíců, cestovali, hledali zásoby jídla, sem tam se na čas přidali k nějaké skupině. A Cornelia měla Alarica ráda, jako svého vlastního otce. Ještě raději, než toho svého, jen, co je pravda.
Ale žádné hezké chvíle netrvají navždy. Jednou, uprostřed noci, je našla asi šestičlenná skupina. Šla po jídle, zbraních, po čemkoliv, co by jim pomohlo přežít. Samozřejmě, že se Alaric s Cornelií nechtěli vzdát svých věcí, a tak se bránili. Když jeden z mužů čapl Cornelii a vyhrožoval, že jí zabije, byl to Alaric, kdo se o něj i o zbývající postaral. Ale bylo jich, na dva přeživší, moc. A Alaric schytal kulku přímo do čela.
Corny při svých posledních silách zastřelila zbývající muže, ale svému příteli už pomoc nemohla. Než si Chodci stačili uvědomit, co se děje, vzala své i Alaricovi věci, prohnala svému příteli, pro všechny případy, kulku hlavou, a vydala se pryč.
Kus od místa, kde tábořili, našla auto těch útočníků, dokonce i s nějakým benzínem. Přestože pro slzy téměř neviděla na cestu, ujela dobrých padesát mil, než se vůbec odvážila zastavit. V rychlosti ještě vzala z Alaricova batohu několik důležitých věcí, než se vydala na cestu… Po dlouhé době zase sama.

Majetek:

- Menší turistický batoh
- Revolver + několik zásobníků do něj
- Lovecká puška Simonov
- Lovecký nůž
- Zásoba jídla na několik dnů
- Láhev s vodou
- Tři krabičky cigaret (zásoby se zužují)
- Několik zapalovačů + dvě krabičky se sirkami
- Malá krabička pro první pomoc
- Zápisník + několik propisovaček
- Starý foťák na film + dva prázdné filmy

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama