Rémy Garon Lefeuvre

15. března 2015 v 0:11 | The Riddler |  Men



Galerie


Popis:

Rémy je vysoký pětadvaceti letý muž. Jak moc vysoký? Měří 192 centimetrů, což znamená, že většinou vyčuhuje z davu. V této situaci ještě více než kdy předtím, i když teď za to nemůže ani tak jeho výška jako spíš to, že je živý. Díky tomu, že se věnuje, tedy spíše věnoval, horolezectví, má poměrně vypracovanou postavu. Jeho kůže má nabronzovělý odstín, protože v místě, kde žil, bylo téměř po celý rok teplo a svítilo slunce. Na pravém předloktí má tetování, konkrétně se jedná o úryvek z žalmu 23: "Dominus regit me et nihil mihi deerit"(v překladu: "Hospodin je můj pastýř, nouzi míti nebudu"). Tetování potom zdobí i jeho levou paži a pravé lýtko. Jako téměř každý francouz měl ve zvyku alespoň trochu dbát o svůj vzhled. V jeho případě to znamenalo úpravu jeho krátkých hnědých vlasů zpravidla pomocí gelu, téměř hladce oholenou tvář a stylové oblékání, teda v případě, že zrovna nelezl po nějaké skále. Tohle všechno teď musel odsunout na druhou kolej. Vlasy má rozcuchané a špinavé, tvář na jeho poměry docela zarostlou a oblečení je značně obnošené, potrhané a špinavé. V současné době ho pravděpodobně zahlédnete v nějakém tričku nebo nátělníku a třičtvrtečních riflích. V případě chladnějšího počasí přibude mikina a třičtvrťáky nahradí černé plátěné kalhoty.

Vlastnosti:

Jeho povaha je celkem rozporuplná a velký vliv na ni mají oba z rodičů a společnost, ve které vyrůstal. Jeho matka je Francouzska z vyšších společenských kruhů tudíž ho již od mala učila životu ve společnosti a slušným mravům. I se svým bratrem byl donucen navštěvovat hodiny společenské etikety a tak se podle toho i občas chová. Ve zkratce by se dalo říct, že díky tomuto je společenský, přátelský a galantní. Rád také ostatním pomůže. Vlastnosti poděděné a získané od matky mají však i druhou stranu mince. Vzhledem k tomu, že pochází z vyšších vrstev, má ve zvyku se trochu povyšovat nad ostatní, což je zároveň i celkem častá vlastnost u Francouzů. Má o sobě celkem dost vysoké mínění, protože už od dětství patřil mezi ty oblíbené. Také má ve zvyku jít si za svým cílem opravdu tvrdě, skoro by se dalo říct, že občas je ochoten jít i přes mrtvoly. Matka ho také naučila vypočítavosti, vždycky říkala, že zadarmo ani kuře nehrabe. Tuto myšlenku v něm utužila natolik, že teď za každou službu čeká nějakou protislužbu. A na protislužbu je ochoten čekat dlouho, ale čím dýl čeká tím větší protislužbu očekává. A když se protislužba nedostaví, může daný jedinec očekávat pomstu. V jakékoliv formě. Před apokalypsou, když žil ve Francii se jednalo většinou o poškození na pověsti a znemožnění ve společnosti. Teď když neexistujou žádné zákony a pravidla to může být v podstatě cokoliv, ale rozhodně nic, co by se druhému líbilo.
A co má po otci? Smysl pro humor. Něco čím ve Francii moc lidí nedisponuje. Tam jsou většinou skoro všichni vážní. Ale jeho otec není Francouz, nýbrž Angličan. A to ten typický. Tudíž sarkastický a mající v oblibě i černý humor. Stejně tak je na tom Rémy. Společnost ve které musel kvůli matce být, byla nudná a nějaký ten vtípek nebo sarkastická či uštěpačná poznámka dokázala tyto chvíle alespoň trochu zlepšit a bylo pak snažší je přetrpět. Matka požadovala striktní dodržování všech pravidel, kdežto otec jemu i bratrovi dával dost svobody. Svoboda se mu samozřejmě zalíbila mnohem víc a tak i přes značnou nespokojenost matky je hodně svobodomyslný a volnomyšlenkářský. S tímto souvisí i to, že je to sukničkář. Nikdy neměl potřebu ani chuť se k někomu nebo k něčemu vázat. Měl rád svou svobodu a rád cestoval a byl přesvědčen, že kvůli nějakému vztahu by se toho musel vzdát. A to byla vyšší daň než by byl ochoten zaplatit. Apokalypsa ho zatím moc nezměnila, ale těžko říct jestli tomu tak bude i později. Pokud se ovšem nějakého později dožije.

Historie:

Jeho matka Isabelle Lefeuvre pocházela z celkem významné francouzské rodiny, její rodina se už několik generací angažovala do politiky a aby toho nebylo málo, tak také vlastnila jednu návrhářskou společnost. Oproti tomu jeho otec Phillipe Doyle byl dalo by se říct celkem chudý anglický cestovatel. Těžko říct, jak se tyto dvě naprosto odlišné osoby daly dohromady, ale stalo se a jednoho letního dne se jim narodila dvojčata Rémy a Julien. Rémy je ten starší, světlo světa spatřil o tři minuty dříve než jeho bratr. Narodil se ve městě Perpignan, kde potom strávil většinu svého dětství. On i jeho bratr dostali příjmení po matce, protože něco znamenalo a navíc ve Francii se na Angličany v příliš dobrém světle nědívají, takže kdyby si vzali otcovo příjmení, tak by byli takovými vyvrheli společnosti, což jejich matka nemohla dopustit. Vždy totiž usilovala o to, aby měli dobrou budoucnost. A podle ní dobrá budoucnost souvisí s dobrým vychováním a společenským životem. Už od mala tak museli chodit na různé plesy a večírky, na výstavy do galerií a muzeí, na různé přednášky a nebo třeba na taneční kurzy. Oba dva také museli hrát na nějaký hudební nástroj, vlastně dostali na výběr pouze mezi pianem a houslemi. Rémy si vybral piano, i když vždy chtěl hrát spíš na kytaru, ale ta mu nebyla povolena. Matka byla také velmi věřící, a proto museli chodit každou neděli do kostela. To byla ta nudnější část jeho dětství. O tu zábavnější se postaral jeho otec, který je brával na hory, na vyjížďky na moře, hrával s nimi fotbal a díval se s nimi i na jiné filmy než byli ty dokumentární nebo černobílé, které podle jejich matky rozvíjely jejich osobnost a intelekt. Z tohoto se může zdát, že svou matku museli oba nesnášet, ale ve skutečnosti tomu tak není. Otce sice měli mnohem radši, ale i na stylu výchovy matky se našlo něco pozitivní. Navíc oni si vždy byli schopni najít nějakou zábavu i na těch nudných akcích, sice ze svých lumpáren potom měli problémy, ale z nějakého důvodu jim to stálo za to. Ve škole to byli celkem vzorní žáci, ale hlavně byli oblíbení v kolektivu. A vlastně i u učitelů, zde poprvé začala výchova matky sklízet nějaké to ovoce. Potom přišla puberta a u učitelů už tak oblíbení nebyli, zato jejich oblíbenost v kolektivu značně stoupla. Patřili prostě k takovým těm největším frajerům ve škole. Doma to však bylo trochu horší. Odmítali totiž neustále chodit s matkou na ty její výstavy a radši lozili s otcem po skalách. Rodiče se začali hádat čím dál víc a nakonec se rozvedli. Rémy i Julien se rozhodli odejít s otcem. Matku to ranilo, ale stále bylo jejím přáním, aby byli její synové spokojení a měli dobrou budoucnost a tak je i přes jejich rozhodnutí i nadále podporovala. Odstěhovali se do Anglie a pokračovali studiem na střední škole. I tam se jim povedlo celkem rychle zapadnout, i když už na ně nepohlíželi s takovým respektem jako ve Francii. Výhodou však bylo, že měl více volnosti. Mohl si dělat skoro co chtěl. Nemusel chodit do kostela ani na výstavy. I když popravdě, do kostela občas zašel sám, protože matka z něj i z bratra stihla udělat věřící, jenom ne tak moc věřící, jako ona. Anglie pro něj znamenala celkově obrovskou změnu, piano nahradil kytarou, místo na plesy chodil na diskotéky a místo výstav chodil s kamarády do hospody nebo sportovat. Vše co ho naučila matka v něm ale nějak zůstalo. Prostě se od toho nedokázal odloučit. Ale zjistil, že to vlastně není na škodu, protože mnohé dívky mají rády spíše ty gentlemany než namachrované drsňáky. Po střední škole přišla volba vysoké školy. Dlouho nevěděl na jakou jít, ale nakonec se rozhodl pro studium jazyků. Uměl totiž francouzsky, anglicky a kvůli tomu, že žil celkem blízko španělských hranic tak i španělsky. Nejlépe mluví francouzsky, ale i jeho angličtina je velmi dobrá, skoro jako od rodilého mluvčího, akorát tam občas jde slyšet ten francouzský přízvuk. Po vystudování vysoké školy začal pracovat jako novinář. Psal většinou články o sportu a potom se k tomu přidalo i cestování. V rámci psaní článku o horolezectví, kterému se stále aktivně věnoval, jel do Ameriky do státu Georgia, konkrétně do města Atlanta. V Atlantě se nachází nebo spíše nacházelo spostu horolezeckých center, které měl za úkol vyzkoušet. Zkrátka nepřišli ani skály v okolí. Samozřejmě potřeboval někoho, kdo by ho při slézání skal jistil a kdo jiný by to mohl být než jeho o tři minuty mladší bráška Julien. Když ta celosvětová katastrofa začala byl zrovna Rémy s Julienem v lezecké oblasti Shaking Rock. Rémy šel pro vodu do jedné chaty poblíž, ale čekalo ho tam velmi nemilé překvapení. Majitel chaty ležel mrtvý na zemi. Co bylo však nemilejší, že se po chvíli zvedl a pokusil se Rémyho zabít. Nezbylo mu nic jiného než mu prostřelit hlavu karabinou M2, která byla opřená u dveří. Hned potom, co bylo nebezpečí zažehnáno, se rozběhl za bratrem, aby ho varoval. Bratr na tom byl však stejně, jako majitel chaty. Bylo pro něj dost těžké to udělat, ale naštěstí včas pochopil, že jeho bratr je pryč, a že to co předtím stojí, je pouze monstrum, které se ho snaží zabít. Namířil tak na něj zbraň a vystřelil. První rána šla do hrudi a s mrtvákem to nic neudělalo. Dál šel k němu. Vystřelil ještě jednou zhruba na stejné místo, ale to už byl mrtvák, kdysi jeho bratr, u něj a natahoval po něm pařáty. Pažbou zbraně ho praštil do hlavy a rozrazil mu lebku, mrtvák spadl na zem, ale po chvíli začal zase vstávat, v tu chvíli si Rémy uvědomil, že jediným způsobem jak je zastavit, nejspíš bude poškodit jim mozek, a tak mu prostřelil hlavu. Rychle pobalil věci a šel pryč, musel vyhnat z hlavy obraz svého bratra. Zamířil zpět do té chaty, aby si tam vzal nějaké zásoby a auto, aby se měl jak dostat do nejbližšího města - do Atlanty, kde chce zjistit, jestli to zasáhlo celý svět a kolik lidí přežilo.

Majetek:

-batoh Willard HIGHLANDER s objemem 80 litrů
-Horolezecké vybavení - lezečky, sedák, lana, cepín...
-Spacák Crossroad EREBUS
-Karimatka
-Ruger Deerifield karabina a 50 nábojů
-Lovecký nůž
-Ešus a lžička
-Láhev na vodu
-Termoska
-Zásoby na pár dnů
-Baterka
-Zapalovač
-Pár obvazů, náplastí, obinadel a léky proti bolesti
-Oblečení
-Dodge Ram pickup z roku 1989 - šedý
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama